Mf Dnes, Ivana Karásková, 26. 10. 2016

Jozef Pecha je jedním z padesáti romských studentů středních a vyšších odborných škol, kteří uspěli v Romském stipendijním programu. Devatenáctiletý student gymnázia v Uherském Hradišti má před sebou maturitu a přijímačky na medicínu. Ráno co ráno vstává v pět, aby z Nivnice, kde žije, včas dorazil do školy.
Svůj každodenní život i svoje ambice popsal MF DNES a pár vět připojila také jeho matka Jana, která ho tento týden do Kaiserštejnského paláce v Praze na slavnostní předání stipendií doprovodila.

V jaké rodině žiju

Když jsem šel do sedmé třídy, naši se rozvedli a s maminkou a třemi sestrami jsme se přestěhovali do malého domku v Nivnici u Uherského Brodu. Maminka pracuje pro firmu, která v Hradišti uklízí, takže taky dojíždí. Je dobrá na matematiku. Jedině tak si vysvětluju, že vyjde s platem, co má. Docela ji za to obdivuju, protože my děti máme celkem všechno, na co si ukážeme.
Nejstarší sestře je 23 let a už má vlastní rodinu ve Vsetíně. Ta dvacetiletá studuje Baťovu univerzitu a nejmladší má teprve třináct let.
Matka: Byly i těžší chvíle. Prostřední dcera chtěla vysokou po měsíci vzdát, protože nám peníze nestačily. Bývalý manžel nám totiž moc platit nechce.

Jak vypadá můj den

Z domu vycházím pokaždé ráno po šesté, ale vstávám o hodinu dřív, i když bych nemusel. Jenže se trochu hůř probouzím, tak si radši dávám budíka na pátou. Celý den jsem ve škole a domů dorazím v šest večer. Zalezu si do kouta a učím se nebo mrknu na nějaký film. Pak se učím třeba i do půlnoci. První roky na gymnáziu to tak nebylo, ale teď se musím učit skoro pořád. Nikdy to nekončí.
O víkendech jsem donedávna dělal brigádu v Albertu. Ze začátku jako vybalovač zboží, pak na pokladně a nakonec mě chtěli dát rovnou na informace. Překvapivě rychle jsem tam postupoval, ale když přibylo učení, musel jsem skončit. Víc než maturity se bojím přijímaček na vysokou.

Proč bych se rád stal lékařem

Líbí se mi být užitečný lidem. Vidím v té práci smysl a myslím, že na to studium mám i dost odhodlání.
Krev mi nevadí a dvakrát jsem už viděl pitevnu. Jednou jsme byli se školou v Hradišti na transfuzní stanici a tam jsem domluvil, abychom se v rámci biologie na tu pitevnu mohli podívat. Podruhé se to povedlo na den otevřených dveří Masarykovy univerzity. Nebyly tam sice mrtvoly, ale paní doktorka nám ukázala některé orgány zemřelých.
Matka: Když přišel domů s tím, že chce být doktorem, snažila jsem se mu to rozmluvit. Je to dlouhé studium a taky velká zodpovědnost za lidský život. Ale nedal se.

Šest let těžkého studia mě neodrazuje

Klidně se dokážu šprtat třeba čtyři hodiny v kuse. A pak si musím provětrat hlavu. Když dlouho ležím v knihách, musím na vzduch. Ale samozřejmě může nastat situace, kdy mi z učení půjde hlava kolem. Například když do ní budu muset dostat latinské názvy částí těla.

Jak si budoucí práci představuji

Pokud se můj sen splní, nechtěl bych sedět v nějaké laboratoři nebo v ordinaci jako praktický doktor. Tam je to spíš o papírování. Víc mě lákají operace. Jasně že z té první asi budu vyděšený. Budu se strachovat, abych neřízl někam vedle a někomu neublížil, ale po šesti letech člověk dělá ještě atestaci, a to je pořád pod dohledem.
Samozřejmě musím počítat i s variantou, že se na medicínu nedostanu. Potom bych asi zvážil jazyky. Na gymplu dělám povinně angličtinu a francouzštinu, to je moje srdcovka. A přibral jsem si i španělštinu. Přinejhorším se vrátím do Alberta. Tam bych možná udělal kariéru, ale bylo by to z nouze.

Po kom mám dobrou hlavu

Nejspíš po mamince. Děda jí po základce nedovolil studovat, chtěl, aby rovnou pracovala, což je mi celkem líto. Myslím, že by z ní byla třeba dobrá psycholožka. Já bych se jí docela bál, protože dokáže lidi strašně rychle přečíst.

Jak jsem se dozvěděl o tom, že mě vybrali pro stipendium

Volali mi, zrovna když jsem byl na pokladně v Albertu. Trochu nevhod, tak si říkám, kdo zase otravuje, ale pak jsem zavolal zpátky. To jsem skákal štěstím. Na začátku září mi pak ještě přišel mail, že mě přijali do stipendijního programu.
Za dvě pololetí prý zpětně dostanu dvakrát sedm tisíc korun. Už jsem si propočítal, nakolik se mi uleví. Není to tolik, ale něco mám našetřené ještě z brigády. O stipendiu mi pověděla naše třídní.

Kde bych chtěl medicínu studovat

Nejvíc by mě potěšilo, kdybych se dostal na Masárnu, tedy Masarykovu univerzitu v Brně. Ta má asi nejlepší zvuk. Do Brna se navíc hlásí i někteří spolužáci a bylo by ideální, kdybychom mohli bydlet spolu. Když ne na kolejích, tak třeba na privátě. Jsme spolu už docela sžití.
Ale nedávno jsme byli se školou týden v Praze a musím říct, že se mi hodně líbila. Nejvíc Letná. Kvůli větší šanci se budu hlásit na několik fakult a věřím, že aspoň jedna vyjde.

***

Fakta O stipendiích pro Romy * Romský stipendijní program byl spuštěn v lednu letošního roku s cílem dorovnat šance mladým lidem ze sociálně znevýhodněného prostředí a umožnit jim studovat, aby se jejich rodiče kvůli studiu nemuseli zadlužit. * Projekt podpořila dánská nadace VELUX na dalších pět let. * Výběrovým řízením úspěšně prošlo 50 studentů z celé republiky, což je zhruba polovina z těch, kteří napsali žádost s motivačním dopisem. * Rozhodujícím kritériem byl prospěch a sociální situace studentů. Slavnostní předání stipendií se uskutečnilo v pondělí v Kaiserštejnském paláci v Praze.

O víkendech jsem donedávna dělal brigádu v Albertu. Ze začátku jako vybalovač zboží, pak na pokladně, a nakonec mě chtěli dát rovnou na informace.