„Romské děti do vzdělávacího systému vstupují s pocitem, že jsou předem odsouzeny k neúspěchu… stereotypy jako ‚Romové nepracují a nestudují‘ se dají krásně vyvrátit tím, co my Romové skutečně děláme,” říká v rozhovoru pro zpravodajský server Romea.cz Štefan Balog, manažer stipendijního programu ROMEA a iniciátor aukce uměleckých děl, která právě probíhá na webu romských stipendií a jejíž výtěžek pomůže romským studentům.

Štefan Balog působí ve stipendijním programu organizace ROMEA od roku 2019. Tehdy nastupoval jako koordinátor vzdělávacích aktivit a po roce se stal manažerem. Do své práce vkládá snahu pomáhat lidem, kteří nedostali stejné šance a podmínky jako on. Aktivně se věnuje podpoře vzdělání a věří, že právě vzdělání je nejefektivnějším nástrojem v boji proti diskriminaci. Byl to právě on, kdo v roce 2022 přišel s nápadem uspořádat první aukci uměleckých děl na podporu romských studentů, a letošní, výrazně rozšířená aukce na tento úspěch navazuje. Aktuální dražba probíhá od 1. do 8. prosince 2025.

Při našem rozhovoru jsme se Štefanem probrali nejen vzdělávání mladých Romů a segregaci ve školách, ale také zastoupení Romů v politice a to, jak bojovat proti stereotypům.

Jaká je podle tebe současná situace Romů v České republice?

Situace podle mě hodně závisí na tom, kde Romové žijí. Obecně bych ale řekl, že se situace za posledních 20–30 let změnila k lepšímu, co se týče vzdělání nebo uplatnění na trhu práce. I tak ale zůstává silně přítomný institucionální rasismus, který Romům brání v plnohodnotném začlenění do společnosti.

Jak většinová společnost vnímá romskou komunitu?

Myslím si, že společnost vnímá Romy tak, jak jsou prezentováni v mainstreamových médiích – většina lidí si o Romech udělá obrázek podle toho, co vidí v televizi nebo na sociálních sítích, a méně na základě osobních zkušeností. Bohužel mnoho lidí, kteří se veřejně vyjadřují třeba na sociálních sítích, často sdílí negativní zkušenosti. A když někdo chce Romům porozumět, měl by nejdříve znát jejich historii a sociokulturní podmínky. Proto mají lidé často velmi zkreslenou představu o tom, jak Romové žijí, co je trápí a co ne.

Jak v tomto směru fungují média, jak prezentují Romy?

Záleží na tom, o jakých médiích mluvíme. Veřejnoprávní média se snaží zachovávat korektnost, ale pak jsou tu soukromá média, která si často upravují zprávy tak, jak se jim hodí. Například titulky článků – když něco spáchá Rom, píše se o tom s důrazem na jeho etnicitu. Když to udělá Nerom, o jeho původu se vůbec nemluví. Záměrné zobrazování etnicity v médiích je podle mě špatně.

Myslíš, že vzdělání mladých Romů může nějak ovlivnit postavení Romů ve společnosti?

Ano, určitě. Myslím, že by se měl klást důraz na vzdělávání mladých Romů a zároveň na to, aby hodnoty a zkušenosti vraceli zpět do své komunity. Když mi někdo pomohl se vzděláním, měl bych já sám přispívat k tomu, aby společnost přijímala Romy jinak. Měl bych se snažit angažovat tak, aby to Romům pomáhalo.

Jsou podle tebe nějaké překážky, které Romům brání v cestě ke vzdělání?

Spousta Romů žije v sociálně vyloučených lokalitách, kde funguje tzv. spádovost škol. Dítě z takové lokality pak chodí do školy, která je třeba z 95 % romská. A učitelé tam často rezignují na snahu děti skutečně vzdělávat. Výuka je slabší, morálka ve škole nízká – nejen kvůli učitelům, ale i kvůli prostředí a zázemí dětí.

Možná by pomohlo zrušení segregovaných škol. Dnes to často vypadá tak, že romské děti do vzdělávacího systému vstupují s pocitem, že jsou předem odsouzeny k neúspěchu. A to souvisí i s nízkou motivací – protože jim nikdo nevěří, nevěří si ani samy.

Jakou roli hraje mladá generace v proměně romské komunity?

Obrovskou. Právě mladí Romové můžou něco změnit. Neříkám, že starší generace nemůže, ale když se bavíme o tom, kdo bude v budoucnu reprezentovat naši komunitu, jsou to lidé, kteří dnes studují na základních, středních i vysokých školách. Svými úspěchy mohou ovlivnit to, jak většinová společnost Romy vnímá.

S námi Romy je spojeno mnoho předsudků. Jak moc nás ovlivňují? A který bys chtěl vyvrátit?

Ovlivňují nás už jen tím, že nad nimi přemýšlíme. Když se ocitneme v nějaké situaci, často máme strach – kontrolujeme se, abychom nebyli „moc romští“, protože by to mohlo zapadnout do stereotypu.

Stereotypů, které bych chtěl vyvrátit, je spousta. Třeba představa, že Romové nestudují – přitom máme mnoho romských studentů – stipendistů, mých přátel i stovek dalších mladých lidí. Nebo že Romové nepracují. Vzpomínám si na rok 2018, kdy prezident Zeman prohlásil, že 70 % Romů nepracuje. V reakci na to vznikla spontánní kampaň, kdy Romové posílali fotky z práce. Stereotypy jako „Romové nepracují a nestudují“ se dají krásně vyvrátit tím, co my Romové skutečně děláme.

Nejjednodušší způsob, jak proti stereotypům bojovat, je nepodporovat je. Vědět o nich, ale nechovat se podle nich. Je důležité ukazovat pozitivní příklady – že Romové studují, pracují a chovají se správně.

Mají podle tebe neziskové organizace smysl?

Ano. Neziskové organizace pomáhají vyrovnávat šance na úspěch a věnují se různým specifickým skupinám Romů. Ať už je to organizace ROMEA, která má stipendijní program a mediální sekci, Ara Art pracující s LGBT komunitou nebo Romodrom poskytující sociální služby. V celkovém měřítku tyto organizace pomáhají Romům se začlenit – a třeba za 30 let už nebude potřeba, aby vůbec existovaly.

ROMEA spustila velkou online aukci uměleckých děl na podporu romských studentů. Můžeš přiblížit, proč je tato aktivita důležitá a co si od ní slibujete?

Aukci jsme poprvé uspořádali v roce 2022 a měli jsme tehdy obrovský úspěch – jednak díky umělcům, kteří nám věnovali svá díla, ale i kvůli lidem, kteří chtěli podpořit romské studenty. Letos jsme se to rozhodli zopakovat ve větším. Spousta autorů nám opět věnovala vzácná díla, některá se běžně nedají sehnat.

Stipendijní program ROMEA není financován z vládních dotací, funguje výhradně díky soukromým zdrojům a dárcům. I proto je pro nás aukce jedním ze způsobů, jak získáváme prostředky na podporu romských studentů.

Pro nás je to nejen možnost, jak získat finance pro studenty, kteří by si studium bez pomoci často nemohli dovolit, ale také způsob, jak propojit svět umění s tématem rovného přístupu ke vzdělání. A já mám obrovskou radost, že se do toho umělci zapojují z vlastní iniciativy.

Jak vnímáš zastoupení Romů v politice a veřejném prostoru?

Je slabé. Zastoupení Romů v politice je strašně malé. Byl bych rád, kdyby v budoucnu Romové více kandidovali do Poslanecké sněmovny nebo do místních zastupitelstev. Zvlášť mladých lidí, kteří se chtějí politicky angažovat, je velmi málo. Mají pocit, že se jich to netýká – že když vystudují školu, stačí to, a nechtějí mít s komunitou nic společného.

Jak hodnotíš přístup české vlády a politické reprezentace k romské menšině?

Vláda dělá spoustu věcí, ale zároveň je tu i dost politiků, kteří znevažují romskou historii nebo problematiku. Pokud nebude vláda jednotná v přístupu k řešení romských otázek, nebude jednotná ani společnost. Když existuje extremistická strana, která šíří nenávist vůči Romům, a nikdo se proti tomu nepostaví, dává to prostor lidem, aby tyto postoje přebírali.

Setkávají se Romové při hledání bydlení nebo práce s diskriminací?

To, že jsi Rom, ti při hledání bydlení rozhodně nepomůže – spíš naopak. Spousta lidí ti byt nepronajme právě proto, že jsi Rom. I když jsi vzdělaný, pracuješ a jsi spolehlivý. Stalo se to i mým kamarádům s vysokoškolským vzděláním – odmítli jim pronajmout byt jen kvůli jejich původu. S bydlením je tu velký problém.

V zaměstnání je to podle mě o něco lepší – práce je hodně a zaměstnanců málo.

Štefane, ty jsi manažerem stipendijního programu organizace ROMEA od roku 2020. Proč tuhle práci děláš?

(smích) To je dobrá otázka. Vede mě k tomu to, že jsem celý život žil poměrně skromně. Moji rodiče tvrdě pracovali, aby mi mohli dopřát to, co mám teď. A já jsem cítil obrovskou zodpovědnost pomoct těm, kteří neměli takové štěstí nebo šance jako já. Proto jsem se rozhodl, že tento program povedu.

Hrozně mě těší, když vidím, že studenti úspěšně vystudují a pracují v oboru, který je naplňuje. Možná i proto… je to práce, ve které je vidět výsledek poměrně brzy – na rozdíl od jiných profesí, kde se na výsledek čeká roky.