Jedna z nejčastějších otázek, která pravidelně míří na adresu stipendijního programu pro romské studenty organizace ROMEA, zní: „Proč jen pro Romy?“ Hned za ní se obvykle sype také spousta nenávistných komentářů a „hejtů“.

Pro odpověď se ale musíme podívat i trochu do historie. Romové dlouhá léta čelí diskriminaci, nepřátelským náladám, dlouhodobě patří k nejchudší skupině obyvatelstva. Je to dáno mnoha aspekty, nepopiratelným faktem ale je, že emancipace Romů je ve srovnání s majoritním obyvatelstvem zřetelně pozadu.

Například v roce 1774, kdy byla zavedena povinná školní docházka pro občany Rakouska Uherska, bylo ještě možné beztrestně zabít Roma, pokud byl přistižen při toulce v oblastech, kde byl jeho pobyt zakázán (i když se tam třeba narodil). Ženám a větším dětem byly za toto porušení odřezávány části uší. Ačkoliv se povinná školní docházka týkala veškerého obyvatelstva Rakouska Uherska, od všech Romů byla striktně vyžadována až po druhé světové válce.  

Za komunismu bylo mnoho Romů vzděláváno ve zvláštních školách (podle analýzy ERRC byli Romové umisťováni do zvláštních škol minimálně patnáctkrát častěji než děti z majority), ze kterých neměli až do roku 1999 možnost pokračovat na střední škole ukončené maturitou. Zvláštní školy byly oficiálně zrušeny až v roce 2004.  Vyhráno však nebylo. Stalo se tak jen na papíře a často se z nich staly segregované základní školy, ve kterých se romské děti nemají možnost vzdělávat po boku dětí z majority ani dnes.

Počet vzdělaných Romů se ale dlouhodobě postupně zvyšuje.  Vděčíme za to mimo jiné právě systému stipendií, které v ČR poskytuje řada organizací. Mezi nejvýraznější patří právě ROMEA, která v roce 2016 založila Romský stipendijní program pro romské studenty SŠ, VOŠ a od loňska také VŠ. Program nabízí v současnosti nejkomplexnější podporu romským studentům. Poté, co v ČR přestal poskytovat stipendia Romský vzdělávací fond (REF), jehož stipendia ROMEA od roku 2010 spravovala, je jedinou organizací, která podporuje i dálkaře.

Komplexnost programu spočívá v tom, že kromě stipendia mají studenti nárok na proplacení školních pomůcek, vzdělávacích kurzů či školních výletů, na něž jim finance obvykle nezbývají, jsou ale zároveň pro studenty důležité z důvodu socializace s ostatními studenty. Mají také možnost pravidelně spolupracovat s romskými mentory, kteří pomáhají především studentům 1. ročníků zvyknout si na nové prostředí a zvládnout tento často náročný rok. Studenti si také cení možnosti doučování, protože rodiče si často nemohou dovolit za doučování svých dětí platit a sami jim se studiem také nemohou pomoci.

Jednou z nejpopulárnějších a nejpřínosnějších aktivit programu jsou setkávání BARUVAS (romsky „rosteme“). Konají se  3x ročně a studenti tu mají možnost navazovat kontakty, podporovat se a motivovat. Často ve svém okolí nemají další romské studenty a na svých školách bývají jediní Romové. Na BARUVAS mohou sdílet své zkušenosti se životem ve společnosti, která je mnohdy velmi protiromsky laděná.

Jednou z cest, jak se vypořádat s rasismem a xenofobií, je právě vzájemná podpora a sdílení svých zkušeností. Na setkáních se také společně učí o romské historii, jazyce, ale třeba i jak úspěšně absolvovat pracovní pohovor. Seznamují se zde také s významnými romskými osobnostmi, které se pro ně stávají inspirací a i díky nim získávají víru ve své vlastní schopnosti. Ze setkání odjíždějí s posíleným sebevědomím a s vědomím, že se nemusí stydět za to, že jsou Romové, k čemuž bohužel někdy dochází.

Stát se členem tohoto stipendijního programu však není jednoduché. Všechny žádosti musí projít výběrem tříčlenné komise. Hodnotí se prospěch, mimoškolní činnost, esej na dané téma i sociální poměry rodiny. Stipendium dostane obvykle sotva polovina žadatelů. V průběhu školního roku se pak musí studenti snažit o co nejlepší výsledky, jinak ztratí na stipendium nárok. Musí také absolvovat 50 hodin dobrovolnické práce v některé neziskové organizaci. Starší studenti se také stávají mentory těch mladších.

Mladým Romům, především těm, kteří vyrůstají v sociálním vyloučení, často chybí pozitivní vzory, motivace či ambice a bez vnější pomoci je pro ně velmi těžké se z takového prostředí vymanit. Podle analýzy ministerstva školství je u sociálně vyloučených dětí předčasný odchod z primárního vzdělávání přibližně 13x častější než je celostátní průměr. Je to začarovaný kruh. Proto musí stát a občanská společnost vynaložit na podporu Romů maximální úsilí, aby se jim podařilo dosáhnout na co nejvyšší stupeň vzdělání, na který svými schopnostmi mají.